Kateřinská jeskyně - charakteristika
MORAVSKÝ KRAS
je největším a nejvýznamnějším krasovým územím v České republice. Leží severně od Brna a s plochou 94 km2 devonských vápenců (šířka 3–5 km, délka 25 km) je součástí Drahanské vrchoviny. Hydrografické poměry jej dělí na severní část: systém Punkvy, střední: systém Křtinského a Jedovnického potoka a jižní část: systém Říčky.
KATEŘINSKÁ JESKYNĚ
-
Leží v severní části Moravského krasu v kaňonu Suchého žlebu, v národní přírodní rezervaci Vývěry Punkvy v chráněné krajinné oblasti Moravský kras;
-
Je paleovývěrovou jeskyní hydrografického systému podzemní Punkvy a její dosud poznané prostory sestávají ze dvou mohutných dómů s řadou bočních chodeb, síní a komínů;
-
Celková délka všech známých prostor dosahuje 950 metrů s výškovým rozpětím (denivelací) přes 60 m. Prohlídkový okruh je dlouhý 580 metrů;
-
Hlavní dóm je s rozměry 96 x 44 x 20 m největší veřejnosti zpřístupněnou přírodní podzemní prostorou v České republice. Unikátem jeskyně je „Bambusový lesík"– skupina úzkých, až 4 metry vysokých hůlkových stalagmitů. Jejím symbolem je barevně osvětlený kamenný útvar „Čarodějnice";
-
Vstupní chodba a Hlavní dóm byly známy odnepaměti. V roce 1909 pracovní skupina profesora Absolona objevila pokračování – Novou Kateřinskou jeskyni. Rok poté byla celá jeskyně zpřístupněna veřejnosti;
-
Doba prohlídky: 40 minut;
-
Teplota vzduchu: 7–8 °C, relativní vlhkost: cca 99 %;
-
Jeskyně je významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou.
VÝVOJ KATEŘINSKÉ JESKYNĚ
V Moravském krasu je evidováno přes 1100 jeskyní a propastí. Vznikaly postupnou erozní a korozní činností srážkových vod a zahlubováním jejich podzemních toků v tektonicky porušených a poměrně dobře rozpustných devonských vápencích. Kateřinská jeskyně je pravděpodobně nejvýznamnější částí prastarých vývěrů říčky Punkvy ještě z dob, kdy neexistovaly Punkevní jeskyně. Po ústupu třetihorní bádenské mořské záplavy z Moravského krasu, došlo k významným změnám na jeho podzemních krasových tocích. Původní směry odvodňování do Jedovnické kotliny se radikálně změnily a krasové vody začaly prořezávat vápencový masív do údolí řeky Svitavy. Výsledkem je tak i dnešní největší hydrografický systém Moravského krasu – systém podzemní Punkvy, jehož součástí byla kdysi i Kateřinská jeskyně.
V následujících obdobích, zejména ve starších čtvrtohorách (pleistocénu), docházelo v podzemí k mohutnému řícení stropů, které dalo prostorám Kateřinské jeskyně jejich dnešní podobu. A protože byla kdysi podzemní cestou Punkvy, lze předpokládat existenci dalších rozsáhlých prostor i mezi ní a Macochou. Do nich se však ještě nikomu nepodařilo proniknout, protože cesty přetíná mohutná tektonická porucha a dalšímu postupu brání nebezpečný a nepřekonatelný zával.